Je pět hodin ráno a já vstávám. Mám před sebou ranní směnu v terénní pečovatelské službě, která začíná na centrále v Seniorcentru Opava o půl sedmé. Vnímám své smíšené pocity a také tak trochu nejasnou představu o tom, co ode dne s ošetřovatelkou, paní Alenou Beierovou očekávat. Už při podání rukou s touto vřelou ženou mi hlavou bleskne: Tuto práci rozhodně nemůže dělat každý. Po společném čase se v tomto svém názoru utvrzuji hlouběji. Vskutku. Musíte v sobě mít velký kus empatie, pokory, nadhledu a současně zdravě nastavených osobních hranic, abyste svou práci milovali. Postupně zjišťuji, že terénní péče je pak především o tom vycházet druhým vstříc, zdravě klienty motivovat v denních rituálech, které k našemu životu neodbytně patří, a přitom je nemanipulovat do situací, v nichž by se cítili nekomfortně. Po společných osmi hodinách pak mohu podepsat, co se říká: Některé profese nejsou prací, ale jsou posláním. Zajímá vás, jak jsme den spolu prožily?
Ranní rutina: Klíče, informace, příprava do terénu
Ráno je „rychlé“. Patří předávání informací o klientech ze včerejšího dne, přípravě klíčů k jednotlivým bytům a projití si harmonogramu směny v online systému CYGNUS. Ten práci pečovatelkám v mnohém usnadňuje. „Zpočátku jsme se tohoto online systému obávaly, dnes na něj nedám dopustit,“ říká Alena. „Systém ukazuje jména klientů pro daný den, sjednaný rozsah péče, trasu, poznámky a máme zde možnost doplnit rovněž aktuální informace z terénu. Také měří i čas strávený péčí o daného klienta pro vyúčtování naší práce,“ popisuje jej Karolina Veselá, vedoucí a sociální pracovnice Pečovatelské služby Seniorcentra Opava. Vše tak může být přehledně na jednom místě aktualizováno pro dobrou součinnost týmu a poskytovaných služeb.
Péče v terénu: Více než pomoc
Klienti, které spolu v průběhu dne navštívíme, jsou rozdílní, nejen co se zdravotního stavu týče. Terénní pečovatelky mají bohaté zkušenosti s péčí o seniory, zdravotně handicapovanými, osobami s psychickými potížemi a poruchou paměti i onemocněním ALS. Klienti jsou různého věku, osobností i povah. Různí se svým zázemím a mírou opory, kterou nacházejí ve své rodině. I tady se ukazuje, jak důležitou součástí jsou v našich životech rodinné vazby. Postupně ve mně mizí předsudky, že dcery se nutně dokážou postarat o své rodiče lépe než synové. Nemusí to tak nutně být. Kdo má rozbité vztahy ve zdraví, málokdy je narovná v nemohoucnosti. Dochází mi tak, že vnímání sounáležitosti nebo třeba soucitu s blízkým člověkem očividně není nám vrozené nebo něčím pevně dané. Některé rodiny se na péči o svého blízkého podílejí a je běžnou součástí toku všedních dní, jinde jsou vztahy takříkajíc komplikované. Co mají klienti společného? Ač to někteří nevysloví nahlas, velmi se na čas, který mají s paní Alenou Beierovou „vyměřený“, těší. Nejstarší klientka našeho dne má 99 let a reaguje na Alenu drobným úsměvem a jiskřičkami v očích. Další klienti nešetří vřelými slovy.
Když vám energie neschází
Péče pečovatelky, jak zjišťuji, obnáší obvykle pomoc s hygienou, pomoc při přípravě/ohřevu jídla a dohled nad správným užitím předepsaných léků, pomoc s běžným úklidem nebo třeba pomoc s menším či větším nákupem. Ano – pomoc. Právě ta je na místě, protože pečovatelky nezasahují do kompetencí tam, kde si klient ví sám rady. Jejich snahou je rovněž prodloužit dobu soběstačnosti a samostatnosti každého z nich. Připadá mi to jako správný přístup a vidím, kolik osobních kvalit musí pečovatelky mít, aby v této náročné profesi obstály. Také žasnu, kolik profesí se v té jejich pojí. To jste profesionální řidič (a ne, ostatní auta na to naše nijak laskavěji nereagují), znalec okolí, co se parkování a třídění odpadků týče (víte, kde je jaká popelnice), osobní komorník (je důležité znát, co klienti rádi nosí oblečené) a jste i profík v sortimentu jednotlivých obchodů (sto lidí, sto chutí…), abych zmínila jen pár superschopností, které jsou mixem nutné profesionální výbavy pečovatelky. Jste současně i psychologem a důvěrníkem – poskytujete celé rodině pocit klidu, zázemí, opory. To vše po celý týden po celý rok v čase od sedmi ráno do sedmi hodin večera.
Závěr ranní směny
Jsou tři hodiny odpoledne. Zatímco já jsem utahaná, a to jen většinu času pouze přihlížím, pečovatelky nepřestávají sršet energií. Některé společné momenty jsou intimní. Nemohu proto zmínit vše, co jsme společně prožily. Z našeho dne si odnáším pocit vděku. Je skvělé, že jsou mezi námi i takové ženy (a někde i muži), kteří se věnují této profesi celým svým srdcem a za nic by ji nevyměnili.
Když své dojmy popisuji Michalu Jedličkovi, řediteli Seniorcentra Opava, pod které tato služba spadá, dává mi zapravdu. „Práce pečovatelky je jednou z nejnáročnějších, ale i nejkrásnějších profesí. Vyžaduje velkou vnitřní sílu, empatii a laskavost. Proto jsem rád, že mám tým lidí, který svou práci vnímá ne od směny do směny, ale jako své skutečné poslání,“ dodal Michal Jedlička.
Článek vyšel tištěný v časopise Moravský Senior, Český senior, stáhnout si jej můžete na tomto odkaze: Článek zde.jpeg
