Zůstat co nejdéle doma, ve známém prostředí, mezi svými věcmi a vzpomínkami – to je přání většiny seniorů. Právě tuto možnost jim pomáhá naplňovat terénní pečovatelská služba Seniorcentrum Opava. Tým devíti pečovatelek pod vedením Mgr. Karoliny Veselé každý den vyráží do domácností klientů, aby jim poskytl nejen praktickou pomoc, ale i lidskou oporu.
K profesi vede zkušenost i hledání hlubšího smyslu
Cesty k pečovatelství bývají velmi osobní. Kateřina Vilášková získala první zkušenosti při péči o postiženou sestru. Alena Beierová i Klára Schneiderová pečovaly o své otce. Právě tato zkušenost jim dala jistotu i hlubšího pochopení pro situace, které jejich klienti prožívají. Milena Nováková přišla do služby po letech práce v administrativě. „Vyhořela jsem a hledala změnu, která by mi dávala smysl,“ popisuje. Nové zaměstnání pro ni znamenalo zásadní životní obrat – nové město, rodinu i profesní směřování. Katrin Matějková zase oceňuje možnost skloubit práci s rodinným životem. Po úpravě domácích povinností mohla nastoupit na plný úvazek a dnes říká, že každý její den začíná i končí s úsměvem na rtech. Rozhodně však tato práce není pro každého, zamýšlí se Lenka Cahlová, služebně nejmladší členka týmu. Je třeba mít v sobě empatii, pohodu, trpělivost i zdravé hranice.
Práce, která není stereotypní
Terénní péče je mnohem pestřejší, než si veřejnost často představuje. Každý den je jiný – podle přidělené trasy i potřeb konkrétních klientů. Pečovatelky pomáhají s osobní hygienou, včetně náročnějších úkonů, jako je výměna inkontinentních pomůcek u imobilního klienta. Zajišťují nákupy, drobný běžný úklid či doprovod k lékaři. Stejně důležitá je však psychická podpora a sdílení času. Klienti pečovatelkám otevírají své domovy i životní příběhy a mnohdy je berou jako součást rodiny. „Důvěru si budujeme postupně a s respektem k tomu, co klient ještě zvládne sám. Nebereme jim jejich samostatnost,“ zdůrazňuje Alena Beierová. Pomoc přichází ve chvílích, kdy síly ubývají nebo kolísají. Jedním z častých omylů je představa, že pečovatelky jsou především uklízečky. Ano, drobný běžný úklid je součástí služby, ale rozhodně není jejím hlavním smyslem. „Jsme pomocnicemi tam, kde podpora rodiny nestačí. Na velký úklid jsou jiní specialisté,“ vysvětluje Ivana Palyzová. Stejně to vnímají i ostatní členky týmu – jejich práce spočívá především v podpoře důstojnosti a soběstačnosti klientů.
Empatie, hranice a profesionalita
Práce v terénu přináší i náročné chvíle. Klienti mohou prožívat bolest, frustraci nebo samotu a tyto emoce se někdy promítají i do komunikace s pečovatelkami. Výzvou je také udržení zdravých hranic, zejména pokud klienti požadují úkoly nad rámec sjednaných služeb. Tato profese proto vyžaduje empatii, trpělivost, schopnost rozdávat dobrou náladu i v těžkých dnech a zároveň profesionalitu a preciznost. „Velmi si cením kolegiality týmu a jejich nasazení. Klienti často vyzdvihují, že máme příjemné, veselé a laskavé pečovatelky,“ říká vedoucí služby Karolina Veselá. Důležitým faktorem je i kvalitní technického zázemí a dostatek automobilů pro realizaci úkonů mimo pěší dosah. Díky tomu může tým efektivně pokrýt potřeby klientů v Opavě a okolí. Co mají pečovatelky společné? Nechybí jim energie. Tu pro sebe čerpají různě – v rodině, v přírodě, u knih nebo při sdílení zkušeností s kolegyněmi. Odměnou za jejich práci je radost v očích klientů a vědomí, že díky nim mohou zůstat doma co nejdéle. A právě v tom spočívá hlavní poslání terénní pečovatelské služby: Pomáhat lidem žít důstojně tam, kde se cítí nejlépe – doma.
A co o své práci říkají samy naše pečovatelky?
Kateřina Vilášková:
„Starala jsem se doma o postiženou sestru a hledala jsem proto práci v oboru pečovatelství. Zaučování pro mě proto bylo snadné, měla jsem už dobrou praxi právě z mého domova. Radost mám, když jsou klienti spokojení. Těžká je naše práce tehdy, kdy klienti chtějí posouvat hranice a požadují i úkoly nad rámec sjednaných služeb. Energii čerpám z knih, procházek do přírody a díky času s mým pětiletým synem. Většina klientů jsou senioři.“
Milena Nováková:
„K práci pečovatelky naší terénní služby jsem se dostala náhodou a jsem tu již šestý rok. Předtím jsem pracovala v administrativě, kde jsem postupně vyhořela a hledala jsem změnu. A ta byla nutná a zásadní, protože mi práce přestala dávat smysl a dělat radost. K tomu přišlo stěhování do Opavy a nový přítel, narození dcery… Poohlížela jsem se po práci na ranní směny. Na začátku mě překvapilo, co vše naše profese obnáší. Že její součástí není jen třeba pravidelná hygiena nebo doprovod klientů na nákup a pak byl také překvapivý počet těch, kdo naši péči potřebují. Naše práce je krásná, každý den nám dělá radost vřelost našich klientů a dobrá nálada, když nás vidí. Veřejnost si nás někdy mylně plete s uklízečkami, protože ač drobný běžný úklid obstaráváme, rozhodně o tom profese pečovatelky není.“
Katrin Matějková:
„Tuto pozici jsem si našla na inzerát. Zpočátku jsem kvůli dětem hledala práci na zkrácený úvazek a po domluvě a reorganizaci povinností doma jsem mohla začít pracovat naplno, proto jsem na tento inzerát reagovala. Máme zde lehčí i náročnější dny. Ty se odvíjejí od trasy, kterou máme na daný den přidělenu, a počtu i skladby klientů, jež máme v ten den obstarat. Každý klient je jiný a různí se proto i svými potřebami. Nehrozí nám monotónnost. Jsem s našimi klienty ráda a v práci si přijdu jako doma. Každý den začínám i končím s úsměvem. Zpočátku jsem měla obavy z výměny inkontinenčních pomůcek u klientů – jak budou reagovat oni i jak to zvládnu sama, ale vše přišlo přirozeně a postupně.“
Klára Schneiderová:
„První zkušenost jsem získala péčí o otce po úraze. Když jsem se pak poohlížela po práci, měla jsem jasno. Nejprve jsem pracovala v Hrabyni a pak jsem zakotvila u nás v Seniorcentru Opava. Těší mě lidskost, která se s naší prací pojí. Těžké je někdy naopak ustát počáteční negativní náladu klientů, jež právě něco trápí a slévají to na nás. Na druhou stranu je krásné vidět, že nás naši klienti berou jako součást své rodiny. Jsou rádi, že s nimi trávíme svůj čas a jsme tam pro ně. Rozhodně bych chtěla vyvrátit mýtus, že jsme úklidová služba. Tou opravdu nejsme.“
Ivana Palyzová:
„Prvně jsem pracovala v Domově pro postižené v Životicích, pak v chráněném bydlení v Horním Benešově, ve Vesaliu na Opavsku, ale nedělaly mi tam dobře noční směny. Naše práce je krásná, ale také náročná. Je složité, když si klienti pro nás vymýšlejí úkoly nad rámec běžného drobného úklidu. Těžko se jim vysvětluje, že toto pro ně dělat nemáme. Samozřejmě jsme k dispozici tehdy, kdy podpora rodiny nepokryje vše, co klienti okolo sebe vyžadují a potřebují. Jsme v roli pomocnic, které dopomáhají klientům s úkoly a úkony jejich dne a také sdílíme společný čas. Ale na úklid jsou jiní specialisté. I po letech v oboru mi stále dělá radost, jak na nás naši klienti reagují. Vidět jejich radost v očích je k nezaplacení.“
Lenka Cáhlová:
„Kdysi jsem v původní práci dostala výpověď a moje předchozí profese se obě točily okolo práce s lidmi. Jsem u nás služebně nejmladší. Krásná je naše práce tehdy, když jsou klienti dobře naladění. Když není třeba venku pěkně, nebo je něco trápí, musíme sáhnout do svých zdrojů my a pomoci jim udělat lepší den. Naši klienti chtějí být co nejdéle doma, v rodinném prostředí, takže se snaží být co nejdéle samostatní a co nejvíce nezávislí. Ne vždy to jde. Proto pomáháme s hygienou, nákupy, návštěvami u lékaře. Rozhodně není naše práce pro každého. Je třeba mít v sobě empatii, pohodu, trpělivost i zdravé hranice.“
Alena Beierová:
„Také i já mám zkušenost s péčí o osobu blízkou. Tou byl můj otec. Dělala jsem si tehdy díky němu pečovatelský kurz a coby součást praxe jsem se dostala do Seniorcentra Opava. Jsem zde služebně nejstarší. Začínala jsem brigádně a pak přešla na plný úvazek. Moje práce je pro mě lidsky velmi naplňující. Mnozí klienti samí neví, co od nás ze začátku čekat. Důvěru si s nimi budujeme postupně s plným respektem k jejich schopnostem a potřebám. Nebereme jim to, co sami mohou zvládnout. Mnohdy je to tak, že klientům síly postupně ubývají nebo se objevují ve výkyvech, a právě v těchto okamžicích jim nabízíme pomocnou ruku. Nákup a úklid jsou jakýmsi bonusem navíc. Hlavní smysl naší práce je v opoře a pomoci v situacích, kdy to klienti potřebují. Významnou roli hraje v naší práci spolupráce a komunikace s jejich rodinami.“
Michaela Stecová:
„Chtěla jsem být zdravotní sestrou, ale protože mě život vedl jinudy, hledala jsem práci v oboru sociálních služeb. Narazila jsem na inzerát SCO a začala zde pracovat. U této profese vnímám, že je velmi potřebná a záslužná. Senioři si po celoživotním bytí ve společnosti dobrou péči a pozornost zaslouží. Těší mě moci s nimi sdílet jejich čas, vykouzlit jim úsměv na rtech a třeba i zlepšit náladu, když je něco bolí. Naše práce je také náročná, a to v tom, že v jeden den nemáme jen jednoho klienta. Různí jsou nejen naši klienti, ale i jejich potřeby, přání i právě zmíněné naladění. Člověk se musí naučit mezi jejich příběhy přepínat.“
Mgr. Karolina Veselá, vedoucí pečovatelské služby:
„Náš tým je složený z devíti lidí. Velmi si cením úrovně spolupráce a kolegiality, které nám naši práci usnadňují. Směrem ke klientům je pro mě důležitá preciznost mých kolegyň, profesionalita i jejich nasazení. Klienti #SCO pravidelně vyzdvihují, že máme příjemné, veselé a laskavé pečovatelky. A že je s nimi radost být. Velkou výhodou pro nás je dostatek aut k výjezdům a fungující technické zázemí Seniorcentra Opava, díky tomu nám jde práce od ruky. Za schopnost být „mobilní“ v každé hodině vděčíme našemu řediteli Ing. Michalu Jedličkovi. Coby vedoucí sociální služby zažívám i já těžké situace, a to zejména při jednání s rodinnými příslušníky, kteří mívají často odlišnou představu péče o klienta, a pak také přání, která nekorespondují s pravidly a fungováním pečovatelské služby.“
Jsme rádi, že jsme vám mohli náš tým terénních pečovatelek představit. Jimi poskytovaná služba není pouze o výkonech a úkonech. Je o důvěře, respektu a každodenní lidskosti. A právě díky práci našich kolegyň mohou senioři zůstat doma neboli tam, kde se cítí nejlépe…
